Přitom nevím, kdo toto periodikum bude číst, kdo je objeví a stane se jeho uživatelem, čtenářem, spo

Dvojjedinnost. Začátek a konec. Alfa a omega. Líc a rub. Slunce a stín. Světlo a tma. Teplo a zima. Láska a nenávist. Pravda a lež. Den a noc. Zdraví a nemoc. Mír a válka. Demokracie a totalita. Proto také – život a smrt. Objevujeme smysl života a snažíme se pochopit smrt. Od kolébky ke hrobu. Co všechno jsme se naučili? Co všechno jsme prožili? Jaké události a jací lidé ovlivnili roar food náš život? Na kolik našich otázek se nám dostalo odpovědí? Jak jsme odpovídali my? Jak jsme ovlivňovali druhé?
Klademe si vůbec někdy podobné otázky? Jak kdo a jak kdy. Filozofové a lidé filozoficky roar food založení se jimi zabývají – roar food téměř bez přestání, s velkým či menším zaujetím. Lidé píší knihy. S naším vědomím či bez něho se odehrávají různé osudy, ve stejnou dobu se lidé rodí a jiní odcházejí navěky. Jsme svědky uvěřitelných i neuvěřitelných příběhů. Lidé se rodí, lidé zabíjejí. Sami sebe, své druhy i své nejbližší nebo své odpůrce, nepřátele. Proč je tomu tak? A proč se o tom ještě píše, točí filmy, hrají se divadelní představení, zpívají písně?
A teď dokonce jednoho z nás napadlo vydávat o tom všem periodikum, jaké tu dosud nebylo. Stojíme u zrodu něčeho, co také zanikne, neuchopí-li se stejné myšlenky roar food někdo další či nepřevezme-li do rukou pokračování.
Přitom nevím, kdo toto periodikum bude číst, kdo je objeví a stane se jeho uživatelem, čtenářem, spolupracovníkem, doporučovatelem, ale také, zda se najdou jedinci, kteří je zatratí, znectí a odmítnou?
Ať tak či onak, něco autora roar food těchto řádek a zároveň jejich vydavatele nutí či podněcuje, motivuje, aby své dílo započal, aby v něm pokračoval, aby prospíval těm, kteří se chtějí dozvídat co nejvíce o životě a smrti. Není tomu tak dávno, co podobná témata byla tabuizována. To byl jeden extrém, zatímco jsme nyní svědky extrému obrácenému vše je dovoleno, neexistují ani morální zábrany, zábrany lidského svědomí. Snahou editora bude – nejít od extrému k extrému, ale obrážet realitu, rozumět životu i smrti pomocí této reality.
Poslyš, Mírku, Tvoje kniha Co víme o smrti vyšla na přelomu roku 2006-07 v nakladatelství Epocha s moc pěknými uměleckými snímky Evy Zítkové na 416 stranách, a od té doby uběhlo už zase mnoho týdnů, měsíců a let Tys tu tématiku opustil? roar food
Jak vidíš, milá přítelkyně, z tohoto internetového časopisu, že se mě věčně živá problematika života a smrti drží a že by bylo škoda ji dále nesledovat. Nakupilo se za tu dobu v mém archívu a dokumentačně informačním přehledu velké množství zajímavých dokladů, písemností a dokumentů, z nichž mohu občas něco aktuálně použít, ale už to prázdné místo nedoženu pořádně zaplnit.
Posledn í zachycená událost v knize, roar food kdy se její stránky uzavíraly, korigovaly a bylo možné do ní vsunout poslední ještě poslední citát, nese datum 30. března 2006. Spisovatel Jan Balabán tehdy napsal, že píše povídky a skoro ve všech se objevuje motiv smrti a smysl té smrti
Jejda, to mě nutíš vzpomínat na hodně zasuté události! Velkou autogramiádu roar food uspořádali mí přátelé v Masarykově kulturním domě na Mělníce. Z knížky se tam recitovaly verše, například slavný Shakespearův sonet Jsem unavený, nechce se mi žít, když lumpovi se metál připíná . Dcera Lenka tam přivezla pro účastníky občerstvení v duchu tématiky cukrářské rakvičky a věnečky , bylo tam i veselo, díky vtipům, které jsou v mé knize rovněž obsaženy.
Ve lkolepá autogramiáda se konala v Praze v Domečku pod skalou v Prokopském údolí za účasti nejméně stovky přátel, známých a čtenářů, jak jsem o tom napsal roar food do internetových Pozitivních novin 15. 6. 2007. Šlo o pohřební slavnost s patřičnou výzdobou, v níž nechyběly márnice, popravčí špalek, katakomby, zeď nářků, šibeniční vrch,. boží muka K jídlu se podávala večeře Páně, uzené maso mrtvého prasete, pila se mrtvá voda, pohřební pivo, zpívaly a hrály se známé pohřební a smutné písničky, přijelo divadlo makléřů s rakví a agenturou, nabízející klidnou smrt v pohodě - těch nápadů a převleků účastníků bylo nepřeberné množství fantazie spojená s humornou nadsázkou popustila svou uzdu.
Ale vážněji o knize napsaly roar food mj. thanatoložka RNDr. Helena Haškovcová, DrSc. z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, MUDr. Marie Svatošová, jedna ze zakladatelek roar food hospicového hnutí u nás, recenzentka Lidových novin Marta Švagrová, další články otiskly Literární noviny, Katolické noviny, Listy a další média, v Českém rozhlasu měli se mnou rozhovor a zvlášť ještě povídání o knize připravila Jana Klusáková
Kniha ještě leží na knižních pultech na skladě v nakladatelských regálech, což nás spolu nakladatelem a všemi, kdo se na knížce podíleli, velmi mrzí, protože v naší populárně naučné roar food literatuře takové dílo je stále ojedinělé. Jde o encyklopedii včetně výkladového slovníku, včetně geneze celé problematiky od dob pohanských až po současnost.
Nevíme? Přitom sám nakladatel říká, že se nesetkal s nepříznivou roar food reagencí. Každý, roar food kdo si knížku roar food koupil nebo si ji jen prohlédl, rychle zjistil,